Rozvaděčové skříně: fenomén dvacátého století

Všechny rozvaděče či skříňové rozvaděče mají jedno společné: jsou v nich umístěny elektrické a elektronické součásti strojů, které nejsou přímo součástí stroje, nebo v případě závodů a budov centrálně seskupují ovládací prvky a jističe. V nejjednodušším případě obsahuje elektrický rozvaděč svorky, které přehledně zajišťují elektrické připojení různých součástí instalace.

Dodávání výrobků a nástrojů pro systematické značení a identifikaci vodičů a svorek v rozvodných skříních a kabelových svazcích sahá až k počátkům společnosti HellermannTyton. Jaký je však přesný původ rozvaděčové skříně?

Od napájení po elektroinstalaci

Od doby, kdy Nikola Tesla koncem 80. let 19. století využil střídavý elektrický proud ve svém patentovaném elektromagnetickém motoru, vyžadují elektricky poháněné stroje a zařízení ovládací prvky a spínače. Elektrické ovládací prvky a jističe je třeba chránit před okolním prostředím a zabránit nebezpečí úrazu elektrickým proudem, a proto byly elektrické komponenty montovány do skříní. Zpočátku se však elektrotechnici řídili převážně svými individuálními požadavky.

Ve 30. letech 20. století došlo k mnoha technologickým pokrokům spojeným s využíváním elektrické energie. A počátky společnosti HellermannTyton jakožto inovátora lze nalézt právě zde.

Inovace v konstrukci elektrických rozvaděčů v poválečném období

V poválečném světě se díky rychlému vývoji syntetických termoplastů a jejich průmyslovému využití vytvořila řada doplňků pro organizaci kabelů, které se dodnes používají při stavbě elektrických rozvaděčů: kabelové kanály, vázací pásky a kabelové štítky.

Výroba rozvaděčů a jejich zapojení však byly oficiálně systematizovány až počátkem 70. let 20. století v patentové přihlášce německého podnikatele Fredricha Lützeho (1923–2014). Systém LSC od Lützeho pro zapojení rozvaděčových skříní položil základ, na kterém mohli výrobci skříňových rozvaděčů plánovat a konstruovat opakovatelné uspořádání kabeláže pomocí montážních lišt a kabelových kanálů se stěnami a kryty.

Děkujeme Friedrichu Lützemu!